Seděla v tramvaji. Byla moc pěkná. Mladá. Nespoutaná. Smyslná. Na mých 35 možná až moc mladá. Ale opravdu nádherná dvacítka. Oslovil jsem ji s úmyslem pozvat ji na kafe. Nečekala na mé vyznání a s omluvou mě pustila sednout. Posranej život.
Tomu se říká pech. Je mi zatím jen 23, ale když si vezmu, že jsem maturoval v podstatě "před chvílí" ... Uvědomím si, jak ten čas letí a říkám si, kdy takhle podobně dopadnu.
29.4.2011 16:57 - Pivvvo (Prague)
A co mám říkat já.Za chvíly -sát a bude po žížalkách, je to holt ŽP.Když se tak dívám tady v Turnově na ty škatule v mým věku .....